Digestoř, která opravdu chytá páry

Jádrem dobře fungující digestoře, ať už se jedná o FABER nebo jakoukoli jinou, nejsou jen watty a čísla v tabulce, ale především „trojúhelník“ zachycení par: šířka, hloubka a montážní výška. Tyto tři rozměry určují, jak spolehlivě se pára a pachy dostanou tam, kam mají – tedy do nasávací zóny, ne do obýváku.

Začněme šířkou. Tělo digestoře by mělo být minimálně tak široké jako varná deska, aby nasávací plocha pokrývala všechny zóny. U ostrůvkových kuchyní doporučujeme přesah zhruba 5–10 cm na každé straně – nad ostrůvkem proudí vzduch živěji a bez přesahu mají páry tendenci „utéct“ mimo sání. V praxi to znamená, že k 80 cm desce dobře funguje 90–100 cm digestoř, která poskytne komfortní rezervu i při vaření na více plotýnkách. U nástěnných modelů, kde proudění částečně „opírá“ stěna, je požadavek na přesah o něco mírnější, ale princip zůstává: širší zachytávací plocha = méně úniku par do prostoru.

Neméně důležitá je hloubka. Digestoř by neměla být jen „nad“ deskou, ale měla by ji reálně překrývat v půdorysu. U nástěnných modelů se proto osvědčuje hloubka alespoň kolem 45–50 cm, aby byl nad varnými zónami dostatečný „deštník“ sání. U ostrůvkových či stropních řešení se vyplatí jít ještě dál – větší hloubka lépe kompenzuje boční průvany a přirozené proudění v otevřeném obytném prostoru. Prakticky to ucítíte hned: i při nižším stupni výkonu digestoř stíhá páry sbírat, takže není nutné pustit motor na maximum.

Třetím vrcholem je montážní výška. Čím výš digestoř visí, tím více se zachytávací zóna „rozplývá“ a účinnost klesá. Řiďte se proto hodnotami v manuálu konkrétního modelu – výrobce u každé digestoře uvádí doporučené rozmezí podle typu motoru, tvaru sání i zdroje tepla (plyn/elektřina). Pokud je výška větší, než je doporučeno, bývá nutné kompenzovat to vyšším výkonem, což v praxi znamená více hluku a spotřeby při stejném výsledku. Naopak správně nastavená výška umožní používat tišší stupně a udržet v kuchyni příjemné prostředí i při intenzivním vaření.

U stropních a minimalistických řešení doporučujeme přidat trochu „inteligence“. Ideální je dálkové ovládání nebo automatické řízení výkonu: digestoř FABER to řeší systém K-LINK, který umí propojit varnou desku s digestoří a podle intenzity vaření sám upravuje tah. V praxi to znamená, že digestoř zapíná dřív, než se pára rozptýlí, a zbytečně nehučí, když už to není potřeba. Výsledkem je stabilní účinnost, nižší hlučnost i spotřeba – a hlavně méně starostí při vaření.

Pokud bychom to tedy měli shrnout – volte šířku minimálně jako u varné desky (u ostrůvku raději širší), dbejte na dostatečnou hloubku přesahující varnou zónu a instalujte ve výšce dle manuálu. Když k tomu přidáte chytré řízení a promyšlený odtah, získáte digestoř, která chytá páry včas a tiše – přesně tak, jak od kvalitního řešení očekáváte.